Myší koutek

23. prosince jsme pořádali s Milým Ježíška pro jednu část příbuzenstva. Loni jsem při této příležitosti dělala svíčkovou, letos jsem se rozhodla pro vánoční sladkou šunku. Zakoupila jsem si totiž na letišti v Edinburghu za pět posledních liber vánoční vydání časopisu Good Houskeeping a to mě navždy změnilo :). Jen díky této publikaci jsem přežila let bez tradiční hysterie, neboť jsem přes všechny ty dobroty neměla čas přehrávat si v hlavě seriál Letecké katastrofy a soužit se představou, že budeme námětem pro další díl. Místo toho jsem získala mnoho námětů pro letošní díl seriálu Vánoce. 

Šunka na sladko je tradičním pokrmem anglosaské kuchyně. U nás moc nefrčí. Prvotní obava tedy byla, zda seženu přesně takový kousek, jaký je třeba. Tzn. kus svalu bez řezu a s vrstvou kůže, raději nesyrový. Návštěva Makra ovšem všechny chmurné představy zažehnala a domů jsem si vykračovala s dvouapůlkilovou fešnou Burgundou v podpaží :).

Druhá obava nebo spíš nejistota byla způsobena mou nerozhodností, čím tu šunku vlastně oplácám, podleju a ovoním. Nastudovala jsem si krom zmíněného magazínu všemožné kuchařky a recepty na internetu. Našla jsem tisíce možností, s ananasem, pomerančovou či jakoukoliv jinou marmeládou, moštem, medem, melasou, pálenkou, vínem, zázvorem, pepřem … do poslední chvíle jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si počkala až na ostrou klapku a pojala to jako improvizaci.

Šunku jsem asi 20 minut saunila na pařáku, pak jsem nařezala kůži na kosočtverečky a zabodala hřebíček.

Vmasírovala jsem do ní med a trochu brusinkové omáčky, kterou jsem odpoledne vyrobila svařením brusinek, cukru, hřebíčku a skořice.

Kolem jsem naházela jablíčka na čtvrtky, brusinky, citronový tymián, celé to přiměřeně zalila červeným vínem, lehce pocukrovala a vrazila do trouby.

Cca po dvaceti minutách jsem zjistila, co jsem udělala špatně :). Jednak jsem nesesunula plech na spodní žbrdlinu, takže vršek šunky velmi ztmavnul. Až bych skoro řekla zčernal :). Od kombinace přímé palby tepla a cukru se také nedalo nic jiného čekat, že… Druhý problém byl s vrstvou tuku. Byla moc silná a nestačila se vypéct, ačkoliv nad ní už se tvořily uhlíky. Hosté holt dostali k přání dobré chuti i doporučení si okraj oříznout :).

Nakrájenou šunku jsem přelila šťávou, obložila pečenými jablky a neslo se na stůl. Jablíčka nasákla chuť vína, masa a tymiánu a zároveň to všechno na oplátku ovonila. K tomu se podávaly šťouchané brambory a brusinková omáčka.

Musím sama za sebe říct, že mě to spojení chutí vysloveně uchvátilo. Ostatní spolustrávníci vypadali taktéž spokojeně. Je pravda, že byli všichni dost vyhladovělí, protože přípravy se trochu protáhly, ale nebudu zbytečně sebekritická, prostě to bylo dobrý :). Ne moc hezký, ale dobrý jo :).

A rozhodla jsem se, že z přípravy sladké šunky udělám svojí první vlastní vánoční tradici. Už se těším na příště :).

Chutnalo by vám to? :)