Myší koutek

Ve středu oslavil Jáchym pětiměsíční jubileum. Pokud se někomu zdá divné, že nejsem schopna publikovat příspěvek přímo v den výročí, nabídnu jednoduché vysvětlení. Jelikož se klouček rozhodl definitivně skoncovat se svou pověstí spavého dítěte, jeho slavný den jsem po šesti přerušeních spánku strávila v mrákotách, s velice špatnou náladou a s pramálem tvůrčího puzení prošpikovaného dojímavou mateřskou láskou.

Článek s titulkem „Pošlu tu malou, protivnou, nespavou bestii v balíku expresně do Ugandy“ by zřejmě někoho z čtenářů donutil informovat příslušné úřady o příkoří páchaném na nemluvněti. Na svou obranu doporučuji bezdětným pohoršeným nařídit budíka, každou hodinu a půl vstát z postele a jít si na dvacet minut sednout do obýváku. Berte si s sebou obrázek roztomilého ňuňuňu miminka nebo štěňátka, podle vlastních preferencí. Nejpozději třetí den budete chtít obrázek rozcupovat na tisíc kousků, to mi věřte.

Naštěstí dítě bylo přírodou obdařeno geniálním vynálezem, a tím je smích, který vás i po probdělé noci donutí zase zahořet citem. Sranda s ním opravdu je, řeže se prakticky neustále. Když dělám, že ho nevidím, a pak mu zvoním na nos, když mu při přebalování hlásím, že je strašnej smraďoch, když ho lechtám v podpaží a pod krkem, když se schovám za plínu a bafnu, když děláme letadlo a jiný blbiny. Opačný efekt má oblékání čehokoliv přes hlavu a s rukávy, takže o každém vypravování na procházku ví i sousedi od naproti. Velmi srdceryvně si stěžuje, když do něj láduju gel Nutriton proti ublinkávání a když cvičíme Vojtovku. (Cvičení nám bylo předepsáno kvůliva špatné poloze na bříšku, Jáchym ji už po pár dnech obstojně ovládl.)

Krásně umí chytat drobnosti pomocí prstů, pročesává vlasy Rákosníčkovi, koně v knížce tahá za ocas z bavlnek a zajíce za nohu. Umí vyplivnout dudlík do dálky, pořád si něco povídá, kulí se z boku na bok, na bříšku se točí kolem osy a pořád všechno oslintává. Měří asi 68 cm (furt se vrtěl) a váží 8 kilo. JO, je ho kus.

No a na závěr matčino okénko. Za největší současnou potíž považuju potřebu sežrat všechno, co mi přijde do cesty. Moje pokusy o ukázkový, zdravý, vyvážený životní styl kojící ženy skončily pokaždé fiaskem v podobě snědené fidorky, oříškové čokolády, štrůdlu, no prostě čehokoliv, co obsahuje jako základní složku cukr. Slabá vůle v kombinaci s únavou a hnusnou zimou jsou mi skutečnými nepřáteli. Tak snad na jaře to půjde líp, ehm…