Myší koutek

Je tomu asi rok, co je můj milý náhodou objevil. Švédská kapela The Hives. Jeho bezmezný obdiv a nadšení jsem upřímně příliš nesdílela. Inklinuju k hudbě jemnějšího charakteru a kytarová řežba mi zrovna dvakrát neimponuje. Navíc ten nátlak v podobě neustálého vychvalování a přehrávání ze strany drahé polovičky způsobil téměř alergii na The Hives ze strany mojí… Na 30.3. byl ohlášen jejich koncert v Roxy…

Poprvé jsme je viděli na Rock for People loni v létě a tam mě moc nepřesvědčili. Zdáli se mi trochu škrobení a přespříliš důležití. Velký prostor, žádný osobní dopad. V neděli večer tedy vystupovali v Roxy a my jsme tam samozřejmě nemohli chybět. Lístky jsme měli od ledna a milý se tetelil štěstím kdykoliv o ně zavadil pohledem. Jako předkapelu si přivezli švédskou skupinu Henry Fiat´s Open Sore. Ti hráli v maskách a la bankovní lupiči – jejich nasazení a počet produkovaných decibelů by podle mého každou bankovní úřednici donutily bez odporu odevzdat klíčky od trezoru…

Samotní The Hives zcela předčili mé očekávání. Sálalo z nich nadšení, pološílený zpěvák řádil jako černá ruka a kromě zpěvu udržoval pozornost nás diváků významnými pauzami, komentáři a různorodými pohybovými kreacemi. A ostatní nezůstávali pozadu… A ačkoliv mi jejich tvorba přijde (znalci prominou) trochu na jedno brdo, za celou dobu koncertu mě to ani jednou nenapadlo a dokonce jsem ani jednou nezatoužila po brzkém konci.

Můj dojem trochu kazil chlapec, který si stoupl do úzké skulinky přede mnou (Šimek, Sobota: „Jistě je zde místo, i když není vidět…“) a zakryl mi kompletně zorné pole svou na vlasy bohatou hlavou. Musela jsem se tedy neustále vyklánět a průběžně jsem do něj, jakoby rozvlněná hudbou, žduchala bůčkem, aby se aspoň kousek odsunul. To se mi nakonec i povedlo. Zezadu ale následně přikřepčila rozverná dívčina a plna vášně házela dlouhými vlasy na všechny strany. Můj milý to kvitoval s povděkem, protože dělala vítr a osvěžovala teplý stojatý vzduch v klubu. Já jsem ale trochu trpěla, protože mě neustále šlehala do zátylku a nutila mě tak co chvíli se drbat… Ovšem uznávám, že koncert tohoto typu by bez divácké vřavy a tlačenice nebyl ono.

Neslibuju (adresováno zejména drahé polovičce), že odteď pro mě budou existovat jedině Hives a nikdo jiný. Na faktu, že byli jedním hudebním časopisem vyhlášení osmou nejlepší koncertní kapelou světa, ale rozhodně něco je.

A nemáte-li tušení, o kom že je řeč, prosím:

The Hives na youtube.com
The Hives na myspace.com