Myší koutek

Jsem v Edinburghu. Venku leje jak z konve, stromy se ohýbají pod náporem větru, psa by nevyhnal, natož Mish. Místo první aktuální skotské reportáže tedy vznikla jedna vzpomínková.

Poprvé jsme byli ve Skotsku v roce 2005 v létě. Česko se tenkrát chystalo na úmorná vedra a my balili do krosen svetry, pohorky a tlusté ponožky. Naším azylem byl karavan na louce poblíž stavby, na které náš kamarád Michal v té době pracoval. Karavan sloužil pracujícím jako útočiště a měl dočasně volnou jednu místnůstku. Do Glasgow jsme přiletěli s šestihodinovým zpožděním, protože se porouchalo letadlo (naštěstí dřív než jsme do něj stihli nalézt), a pak jsme se ještě vydali autem kamsi do hor. První můj poznatek byl, že Skoti mají v horských oblastech nebezpečně úzké silnice a při řízení na to neberou sebemenší ohled, ba naopak. Ke karavanu jsme dorazili v hluboké noci, dali si uvítacího panáka whisky a šli jsme spát.

Ráno zima jak v psírně. Cestou do kadibudky jsem potkala dvě obří chlupaté krávy. Cestou zpátky další. Zamávalo to se mnou jakožto s městským děvčetem řádně. Fascinována přímým dotekem venkova jsem ale nebyla dlouho. Vidí-li člověk krávu dvěstěkrát denně, přestane se jakkoliv vzrušovat. S kravinci to bylo trochu horší, ty přece jen zaměstnají více smyslů zároveň. Když se kravinec neodklidil, položila se na něj nějaká dřevěná deska nebo prkýnko, aby bylo inkriminované místo dobře viditelné a hromádka se neroznášela po okolí na botách. Když jsme z karavanu odjížděli, byla kolem dokola slušná dřevěná podlaha…

Druhý poznatek o Skotech byl, že jsou to přátelští lidé, kterým není slovo rozumět, i když prý mluví anglicky. Enš eš? zeptal se mě prodavač v obchodě, a třikrát to musel zopakovat s velkým důrazem na výslovnost (=Enyš elš), abych pochopila, že myslí Anything else? . Můj dotaz, jak se dostaneme na Džordža roud, zůstal nepochopen a paní se tvářila jako že tato ulice neexistuje. Když jsem jí ukázala papírek s nápisem Georgia Road, řekla Ááá, gork rút! Takže tak.

Třetí můj poznatek byl nabyt velmi těžce a není ani tak o Skotech jako o skotských reáliích a možná ani ne skotských. (To jsme si tak jednou po obědě vyběhli na malou procházku na blízký kopeček…) Vidíš-li vrchol kopce, není to vrchol. A ani to potom ještě pořád není vrchol. Vrchol to bude, až si budeš odevzdaně myslet, že to co vypadá jako vrchol, vrchol zase není.

Ovšem ten výhled za to bezesporu stál…

Protože je to opravdu krása…

Byla to moje nejoriginálnější dovolená. Navíc zázračně vyšlo počasí, sluníčko svítilo skoro pořád a dokonce jsme se i opálili, což rozhodně nikdo nečekal. Na posledních pár dní jsme se přesunuli do Edinburghu. Úžasné místo. Nestihla jsem ho ale za tu chvilku pořádně vstřebat. To mám v plánu teď…

Vaše Mish