Myší koutek

Sychravé počasí a to, že jsem chodila špatně oblečená (říkala maminka) způsobilo, že mě sklátil bacil. Večer jsem měla teplotu, ráno jsem měla teplotu, následující večer jsem měla čtyřicítky spojené s první halucinací v životě. (V noci jsem se probudila, vyskočila prudce z postele a měla pocit, že ze sebe musím dostat desetipatrový dům, který mi uvízl v útrobách…) Následující ráno jsem se rozhodla navštívit svou doktorku, protože už mě bolela celá Mish. Máma měla dovolenou, tak mi nabídla doprovod. Přijely jsme k doktorce a ouha – neordinuje, je 3 dny na konferenci v Brně, v nutných případech zastupuje MUDr. Růžička. Bylo mi opravdu blbě, navíc byl pátek a vidina nadšených obličejů na pohotovosti mě nelákala, tak jsem se prohlásila za nutný případ a jely jsme k Růžičkovi. 

Jeho ordinace byla v budově celní správy u starého letiště. Nikde nebyla ani noha. Vešly jsme do čekárny, tam taky nikdo nebyl. Po chvíli vyšla sestra. Vysvětlila jsem jí chraplavým hlasem, kdo jsem a co chci, a ona odvětila, že berou ale jen nutné případy. Zopakovala jsem, že mi je opravdu zle a ona mě neochotně vpustila dovnitř. Doktor po mě mrkl okem a co že mi teda je. Rýma, dutiny ucpaný, polykat nemůžu, na průduškách mě řeže, taky horečku mám, pochlubila jsem se. „To jste si měla zavolat pohotovost domů, když máte horečku, a nechodit ven,“ řekla sestra. „Aha,“ zmohla jsem se na odpověď. „Napíšu Vám Paralen, chcete taky ňáký vykašlávadlo?“ zapojil mě lékař do léčebného procesu. „Já nevim, asi jo,“ projevila jsem účast já. „Tak tady to máte, jo a teplo a klid na lůžku to chce,“ poradil mi. „A v pondělí si zajděte ke svojí doktorce, nashledanou.“ Za dvě minuty jsem byla venku, bez toho aniž by si mě alespoň poslechl nebo podíval do krku. Vyšetřoval ze dvou metrů, frája. Ne že bych byla extrémně přecitlivělá, ale byla jsem evidentně jediný pacient za posledních sto let, tak si mohl aspoň zopakovat základní vyšetřovací postupy. I ke konstatování obyčejné chřipky by se měl dostat vyloučením ostatních variant, ne? Takhle si člověk připadá jako simulant.

Těší mě ale, že jsem si to vybrala ještě letos. Kdybych mu měla za jeho výkon ještě položit na stůl 30 Kč, raději bych ze sebe vytlačila ten desetiposchoďák a „pracoviště“ mu zrušila. I když možná, že až si budeme za péči platit, budeme mít nárok ji i vyžadovat…

U lékaře
My už vítáme sobotu,
ty po nás chceš robotu?
Vždyť přece na kašel,
nikdo nikdy nepošel.
Doktor se zlobí velice:
„Mělas nosit svetr, opice.“