Myší koutek

toto je můj poslední den v naší firmě… Takhle u nás začínaly e-maily na rozloučenou od těch, kteří opouštěli náš kolektiv. Během posledního půlroku jsem si často představovala, jak píšu ten svůj. Zejména při kontrole pětistéhodvacá­téohošestého IČA v obchodním rejstříku nebo při řešení nějaké ředitelské pičičárny jsem si snižovala tlak fantazírováním o „sbohem“ psaníčku, na jehož konec nepřipojím „polibte si šos, já padám!!!“ jen proto, že jsem slušně vychovaná.

„Farewell“ do předmětu zprávy jsem dala a na „SEND“ jsem klikla 16. září někdy kolem třetí hodiny odpolední. Den na to už jsem seděla na nové židli, u nového stolu, ťukala do nového počítače a kochala se pocitem, že dělám konečně něco, co mě baví. Zůstaly mi fajn kamarádky, zbavila jsem se prudy. Ideál.

A co že to dělám? Jsem drobný psavec, oficiálně redaktorka. A víc neřeknu, abych si to nezakřikla :). I když se dá předpokládat, že všichni, co to čtou, to už vědí :).

Budu se snažit, aby tím myší kout netrpěl… Přecejen je to i jeho zásluhou, že se mi to povedlo.

Vaše Mish