Myší koutek

Mám v práci novou věc. Je to tiskárna na štítky. Vypadá jako helma pro malého psa. Nepoužívám jí na tisk štítků s adresou, jak bývá zvykem. Já na ní tisknu jména příchozích návštěv. Pak nutím příchozí návštěvy, aby si nalepily štítek na drahý oblek či kašmírový svetřík. A připadám si u toho jako blbec. 

Moje pracoviště čítá asi 30 zaměstnanců hezky rozmístěných po prostoru, který není ani velký ani těsný, prostě akorát. Přejít z jednoho konce na druhý zabere 39 vteřin, když nesu kafe tak 47, protože jsem nešikovná. Tři zasedací místnosti, které máme, jsou současně obsazené jen výjimečně. Obecně se tady dveře moc netrhnou, jedna dvě návštěvy denně. Náš nový šéf je ale nervózní. Je nervózní, když je tady někdo, koho nezná. Je nervózní, že neví, kdo to je, za kým jde a proč tu je. Fakt, že to vím já a navštívený, je neuspokojivý.

Návštěva se bude značkovat, rozhodlo se. Dobře, vyrobíme visačky Návštěva, odpovědělo se. Nestačí, jméno a firma tam bude, prohlásilo se. Ano, jistě, neodporovalo se.

Tak tu máme tu věc. Dneska jsem polepila 6 právníků. Měla jsem je už předtištěné podle seznamu, takže jsem je četla nahlas a rozdávala lepíky, dva ale nepřišli a místo toho dorazili tři další, takže těm jsem štítky dotiskla. Byli rádi. Ušli označkovaní pár metrů do zasedačky a nikdo, kromě nich a mě, nebyl nervózní.

Napadlo mě, že se vlastně ani nemusel kupovat drahý přístroj. Stačilo by si nastříhat lepenku na malé kousky, ty nalepit na hranu stolu, jako když se balí vánoční dárky, a pak by stačilo jen poprosit návštěvníka, aby si na chvilku podržel vizitku na hrudi. Ze svetrů by se při odstraňování nevytrhalo tolik vláken a byl by rovnou k přečtení i kontakt. A na recepční pultík bych dala cedulku: Připravte si prosím svou navštívenku. Recepční pravidelně přilepuje. Na to už je ale pozdě. Mám ale pocit, že by příchozí měl být upozorněn, na to co ho čeká. Tak že bych alespoň umístila na dveře: Pozor, lepkavé prostředí…?