Myší koutek

na to, aby bylo všechno jinak. 10 minut po tom, co jsem odeslala svůj příspěvek, ve kterém si přeju, abychom se všichni ve zdraví sešli, přišla zpráva z nejsmutnějších. Můj milovanej děda s námi tyhle Vánoce, ani žádné další, neoslaví. Asi byl nemocnější, než jsem si chtěla připustit. Trápení, které by ho bývalo čekalo, bylo by horší než to, co máme my, kteří jsme tu zůstali.

Stokrát si můžu říkat, že mu je líp, ale co s tou láskou, která mi zůstala? Přemění se časem z bolesti na vzpomínky? Já vim, že jo. Zůstane bigmak, cigareta Jednohubka (Kusovka), kontry hudba, „prachy budou a my nebudem“, „skoro jo“ (Dědo, chceš srovnat polštář(donést vodu, koupit jídlo, zapnout video)? -Ne. Určitě? -Ne. Ale máš ho zkroucenej. -To je dobrý. Dědo, vždyť tě to musí tlačit. -No, čoveče, skoro jo…), belgický pralinky, obrazy a ještě spousty dalších věcí, na které radši nemyslím, aby to nebylo ještě horší. Smutno mi je.

Dědy fousatýho Mish