Myší koutek

Jáchym půlroční na míle utekl tomu pětiměsíčnímu miminu, co jsem o něm psala posledně. Díky zajímavě technicky provedeným přísunům se dokáže už leckam dopravit, a to klidné období Kamhodámtamzůstane pomalu končí. Položila jsem ho doprostřed obýváku na záda a za chvilku jsem ho překvapená našla na břiše pod stolem, u hromádky časopisů (Reflex, takže dobrý) a jednou taky u playstationu, kterak tahá za kabel od ovladače. Kabely a dráty vůbec patří mezi jeho nejoblíbenější zakázané hračky, tuhle se lačně díval na šňůru od notebooku a já měla pocit, že kdyby mohl, nacpal by ji do pusy i s prodlužovačkou.

Další novinkou jsou příkrmy. Doktorka mi řekla, že můžu začít dřív, tak jsem začla. Prvního března putovalo do kojence pár lžiček rýžové kaše. S velkým úspěchem, nutno podotknout. Následující den jsem uvařila biomrkev, propasírovala přes sítko a zkusila šoupnout dovnitř syna. Bylo to evidentní chuťové zklamání, nicméně něco polkl, jak jsem poznala druhý den při přebalování. Za pár dní se podávala brambora, pak pastinák, pak brambora s mrkví, pak se špenátem (ten šel po pěti hodinách ven horem, takže jsem ho vyřadila), s dýní, s brokolicí… Žádné veselé video s prskajícím zamatlaným dítětem nemám, a to jsem se na něj tak těšila. Co na lžičce podám, to Jáchym spolkne. Občas do toho omylem foukne, to je pravda, ale i tak jsou ztráty minimální. Vztah k jídlu bude mít asi po mně… vřelý…

Někdy mě dokáže vytočit doběla, jako včera, když za žádnou cenu nechtěl opustit náruč a řval a řval a řval. Někdy bych ho láskou umačkala, jako včera, když se po kojení zničehonic začal nahlas řehnit a smál se a smál a smál. A v tomhle duchu jedeme pořád dokola a nahoru a dolů, jako na holandský atrakci.

Každý den ho mám raději, i když si vždycky myslím, že víc už to nejde. Jde to. Podle mě to tak příroda zařídila, aby měl rodič kde brát, až na potomka přijde puberta. U sedmiměsíčního (plus mínus) zápisku na viděnou!

P.S. Na Little Modernist můžete zkouknout moje fotky z farmářského trhu na Kulaťáku.