Myší koutek

Všechny díly k nalezení zde

V pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě.

Po kvapném odjezdu z nudistického kempu jsme se vydali na okružní jízdu kolem Balatonského jezera. První zastávku jsme udělali v městě Balatonföldvár. Auto jsme nechali odpočívat ve stínu statného buku a parkem prošli až ke kamenné bráně dělící město od přístavu. Před námi se objevily mraky malých bílých plachetnic přivázaných pevnými uzly k bytelným kovovým sloupkům. Po levici se táhla dlouhá promenáda lemovaná řadou stromů a před ní na trávě ležely barevné ručníky, kolem nich běhaly děti, létaly míče, byl slyšet smích a cákání vody. Konečně jsem měla pocit, že jsem na rekreaci :). Prošli jsme přístav a část promenády, a pak se usadili na schůdky u vody a pozorovali cvrkot.

Došlo mi, že mám na sobě stále ještě oblečené plavky, svou maximální možnou oběť naturistům. „Jdu se smočit!“ zahlásila jsem a sundala jsem letní šatky. Zcela zbytečně, jak jsem zjistila v zápětí. Že se v případě Balatonu nejedná o závratné hlubiny, jsem věděla, mimo to nejsem slepá, takže jsem viděla okolní rekreanty, jak si 3O metrů od břehu osvěžují pouze kotníky. Byli všichni ale trochu stranou od nás, takže jsem se rozhodla jít někam jinam, kde si budu moct dát pár temp, a tudíž i později vyprávět, že jsem se skutečně vykoupala v Balatonu.

Víte, ono by to šlo, jistě by to šlo, ale mít tu trpělivost, to je to. Šla jsem a šla, Milý se mi vzdaloval, za chvíli z něj byla tečka a já měla pořád suchá kolena. Pro bližší kontakt s vodou jsem nakonec zvolila metodu takzvaného osmělení, které jsem se nedobrovolně naučila během dřívějších prázdninových pobytů s prarodiči. Vlhkou rukou jsem se poplácala po stehnech, břiše a ramenou. Místo toho, abych teď směle vklouzla do vody, (což tady znamenalo dřepnout si na bobek), jsem se otočila a vydala se zpátky. Bylo to trochu zklamání. Učinila jsem ale optimistický závěr, a to ten, že sem vyrazíme jednou s dětmi, až nějaké budeme mít. Šance, že se ocitnou někde, kde nebudou stačit, je naprosto minimální, což pro ně znamená nudu, ale pro rodiče bezpečí…

Bylo na čase vyrazit dál. Malé zdržení na cestě k autu způsobil stánek s langoši :). Bylo potřeba zjistit, zda je pravda, že maďarské langoše jsou naprosto odlišné od těch u nás. Já bych rozdíl viděla zejména v poctivosti přípravy. Těsto bylo nadýchané, nebylo příliš nasáklé tukem, ale chuťově to zase takový rozdíl nebyl. Čekala jsem také větší množství variant, ale nabízen byl sýr, kečup, česnek a jediná pro mě neobvyklá – zakysaná smetana. Ve sladké verzi to bylo o něco pestřejší, ale tu jsme nevyzkoušeli. Langoše byly obrovské a dva by se do nás při nejlepší vůli, která by i byla, nevešly.

Posilněni jsme se vydali poznat další části jezera a zároveň se poohlédnout po nějakém noclehu…

pokračování -IV. část