Myší koutek

Časový interval od svatby k očividnému vyklenutí břicha pochopitelně může svádět k domněnce o předmanželském hříchu… Inu snad nás sousedé nepřestanou zdravit :).

Ráda bych sdělila nějaké své dojmy z vdavek, ale ještě to nejde. Máme dnes teprve týdenní výročí svatby, i když Milý ráno poznamenal, že nic takového neexistuje. Já si na to v zásadě taky nepotrpím, ale po osmi letech vztahu mi přišlo osvěžující zmínit jubileum, ve kterém nefiguruje rok.

Co mohu sdělit, je to, že naše dítě je naprosto svéhlavá bytost ignorující veškeré požadavky lékařského personálu na předepsaná vyšetření. Něco tak běžného jako je ultrazvuk ve 20. týdnu, jsme absolvovali ve dvou dnech a čtyřikrát.

První čtvrtek, byl to ten před svatbou, šel s námi i nastávající otec. Co jsme viděli krásně a zřetelně byl zadek. Hlava byla zapasovaná tak úplně nejníž, že níž už by to nešlo. Mozek ani obličej se neukázal. Vyhnali mě tedy ven, ať se proběhnu po schodech, zahopsám si a zakřepčím, a pak se vrátím zpátky. To jsem udělala, vrátili jsme se zpátky a viděli jsme to samé nic jako předtím. Ani o píď se nehlo.

Následující čtvrtek, tedy včera, už to bylo o něco lepší. Když jsem se natočila na bok a doktorka mi zaryla sondu deset čísel do břicha, našli jsme mozek. Ksichtík byl ovšem tentokrát plaše přikrčen mezi rameny, takže jsme neviděli ani pusu ani nos. Po patnácti minutách mě opět vyhnali. Dala jsem si motolské schodiště nahoru dolu dvakrát a ulehla před pověřeného náhradního lékaře. Ten našel nos i pysk, pronesl něco vtipného o předkusu a slavnostně uzavřel proceduru.

Za deset týdnů nás tam mají zase, předpokládám, že už se začali těšit :).

Přidat komentář

Jméno:

Email: (nebude zobrazen)

URL:

Prostor pro Váš komentář: