Myší koutek

Další měsíc pobytu v naší rodině má Jáchym za sebou. Věřím, že byl spokojen. Má to all inclusive – jídlo a pití v neomezeném množství v kteroukoliv hodinu a animační program vedený vnadnou paní, která umí tisíc a jeden zvuk, dvě stě citoslovcí, pětapadesát písní a pro jeden klučičí úsměv by se postavila na hlavu. Uklízečka, komorná a osobní asistentka jsou také neustále k dispozici. Chybí snad jenom labutě z ručníku na polštáři.

Málokomu nepřidá taková dovolená nějaké to kilo navíc. Nejinak tomu bylo i v tomto případě, takže aktuální míry našeho „miminka“ jsou 64,5 cm a… tradááá: 6,96 kg. Dojem, že je den o dne těžší a zvedání z postýlky je ráno co ráno namáhavější, byl správný.

Oblíbenou zábavou zůstává ožužlávání rukou, k vlastním malým tlapkám už přibyly i cizí velké tlapy, kdykoliv se ocitnou poblíž obličeje. Arzenál zvuků byl obohacen o bbb, gruuu, uáuá, aj, kvů, eeea, aeee a spousty dalších, na jejichž záznam nestačí žádná fonetická abeceda. Mezi vrcholná čísla patří prskání slin a veselo je i po hlasitém uvolnění bříška doprovázeném barevným efektem až k lopatkám. A málem bych zapomněla na to nejhlavnější – od včerejška přibylo k pohybovým umům přetáčení na bok, konkrétně levý.

Pokud by někoho zajímalo, co jsem se naučila já, matka, tak poslední dobou vynikám především v umění udělat cokoliv jednou rukou. Nastudovala jsem všechny sloky písní Když jsem já sloužil a Chodíme chodíme. Dokážu se zavřenýma očima najít v postýlce dudlík a nacpat ho dítěti do pusy. A tu hromadu dalších záviděníhodných dovedností si nechám napříště, aby to nevypadalo, že se moc vytahuju…