Myší koutek

Jsem chronický nevraceč knih. Strašně ráda se procházím v knihovně, vybírám, listuju, půjčuju si a odnáším domů. Následuje fáze „nemám čas přečíst“. Když náhodou něco přečtu, přesunu to do pomyslného šuplete „musím si z toho ještě udělat poznámky, než to vrátím“. V tu dobu přichází první upomínka. Upomenu se, že bych měla knihu vrátit, a zase to zapomenu. Respektive odložím na „pak“, v tom jsem totiž mistr.

Částka následně vesele roste a když se konečně dokopu k vrácení, nestačím se divit. Neexistuje knihovna, které bych nepřispěla do rozpočtu. Městská v Praze, Středočeská v Kladně, Slovanská v Klementinu, Knihovna na Filozofické fakultě, Národní pedagogická, od všech jsem se nechala zkasírovat.

Minulý týden ve středu mi volali z jedné z nich. Že mám doma 4 publikace už od června. Zastyděla jsem se a i přes nedobrý zdravotní stav jsem v pátek vyrazila knihy vrátit. „Dobrý den, já jdu vracet a platit,“ uvedla jsem se chraplavým hlasem u okénka. Knihovnice načetla kódy knih a zhrozila se: „To jste vy!“ My tu o vás tolikrát mluvili! To se dělá?" „Já vím, ale když já jsem o prázdninách byla pryč a pak jsem chodila do práce a pak jsem na to zapomněla a já se moc omlouvám,“ snažila jsem se vymluvit ze své nezodpovědnosti. „No, to se vám protočej panenky, až to uvidíte,“ řekla pokyvujíc významně hlavou. Na monitoru se rozsvítilo 748. Sevřelo se mi bolavé hrdlo a zaštípalo mě v nose. „Dyš já báb jedob šescet, to já budu buset jít vybrat.“

„No snad nebude tak zle,“ řekla paní o poznání mileji. „Něco s tím uděláme, přecejen je to váš první prohřešek.“ (Měla pravdu, byla to totiž moje první výpůjčka v této knihovně.) „Tak 280?“ navrhla knihovnice. „Jé, to byste byla boc laskavá, kdyby to šlo,“ zahuhňala jsem. Knihovnice si mě prohlédla a pravila: „No ale vy jste nějaká nastydlá, že jo? Vypadáte nemocně. Měla byste ležet v posteli a ne někde lítat. Tak to dáme za 150, co řikáte?“

Kdyby mi neslzely oči rýmou, určitě by se mi zaleskly dojetím. Takhle hodnou paní jsem v knihovně ještě nikdy nepotkala a taky jsem jí to řekla. Pousmála se, ovšem ihned výchovně dodala, že příště už to bude za plnou cenu. A ať si jdu lehnout do postele.

Radostně jsem odskotačila. Přišla jsem o stopade, ale ušetřila pětikilo! Taková klika! Od teď už si to budu hlídat. Jako čtenář a návštěvník knihoven začnu teď nový život s čistým štítem. Teda hned jak vrátím toho Raise, co mám od května. Tak pak.

Vaše Mish