Buchta k buchtě se tulí

Kdo si pomyslel, že půjde o pěkně vypracované bříško, spletl se. Zase jídlo. Vypadá to, že poslední dobou nedělám nic jiného, než něco peču. A pochybuji, že sem chodíte, abyste se dívali na moučníky… Na druhou stranu, mám tento blog k zveřejňování významných či pozoruhodných událostí, a mezi ně já kuchařské výtvory řadím. Zejména, pokud jde o mé první, české, kynuté, tvarohové BUCHTY.


Pociťuji, co do výskytu buchet v mém životě, značný nedostatek, protože u nás v rodině se skoro nepečou. Máma, která se pečení účastnila jako poradce, přiznala dvacetiletý odstup od buchet posledních. Kdo by se s tím taky hňácal… Babička je sice dělá, ale ne ve verzi uzavřených bochánků, nýbrž jako pootevřené krychličky, tudíž už z předsíně je vidět, co v buchtách je. A to není ono. Já je měla všechny tvarohové, takže dělat do každé prstem ďůlek by taky bylo zbytečné, ale zavřené byly… Pro zájemce nabízím postup vycházející ze staré, otlapkané, generacemi putující kuchařské knihy…

Těsto: 50 dkg mouky hladké (nebo polohrubé), 5 dkg másla, 10 dkg cukru, 3 dkg droždí, 2 žloutky, půl lžičky soli, 300 ml vlažného mléka (nesmí pálit do prstu), citronová kůra, vanilkový cukr, + rozpuštěné máslo do pekáče a na potírání

Tvarohová náplň: 50 dkg tučného tvarohu, 10 dkg cukru + 1 vanilkový, 2 žloutky, 3 dkg rozinek – všechno smíchat dohromady

Takže těsto. Do misky mouku, do mouky důlek, do důlku trochu cukru. Na cukr rozdrobené droždí, na něj tolik vlažného mléka, aby se v něm droždí koupalo. Počkat až kvásek vyběhne a pukne. Pak přidat sůl (nesypat na kvásek, ale okolo!), zbytek cukru, citronovou kůru, máslo, zbytek mléka. A hníst a hníst a hníst, až vám ruka upadne. Nebo použít elektrický hnětač – máte-li starý model, hlídejte pach linoucí se z motorku, nebo bude po něm (vlastní zkušenost…). Těsto by mělo být po určité době hlaďounké a při hnětení „šeptat“. Přikrýt utěrkou, dát na teplé místo – např. předehřát troubu na 50 stupňů, vypnout a vrazit do ní misku s těstem. Asi po 30 minutách se má vyběhlé těsto promíchat, aby spadlo a nechat ho vykynout znovu. Po dalších 30 minutách by mělo být připravené na formování.

Z tohoto množství by mělo vzniknout 24 velkých nebo 32 menších buchet, podle toho rozdělíme těsto na stejné kusy, z nich v ruce vytvoříme válečky a ukrajujeme kousky menší. Ty rozplácneme (miluju odbornou terminologii…), vložíme tak akorát tvarohu, a okraje spojíme dohromady. Spojem dolů odkládáme na pomoučněný vál. Pekáčem protáhneme rozpuštěné máslo a skládáme buchty. Po stranách je potřeme máslem (nikdy na vrchu) a hezky je k sobě namáčkneme. Šoupneme je do předehřáté trouby – prvních 5 minut na 220, pak stáhneme na 180 a pečeme 30 – 40 minut. Vyjmeme z trouby, kocháme se a říkáme si, že jsme moc šikovní.

A komu nevadí nafouklý břich, uvaří si kafíčko a ještě za tepla dvě tři buchty vdechne. A věřte, že s pekáčem buchet v břiše pocítíte větší štěstí než s břišním svalstvem do tohoto tvaru zformovaného.

Vaše Mish pečící, konzumující

URL příspěvku

adresa:
http://www.mysikoutek.cz/plknik/plknik/buchta-k-buchte-se-tuli/trackback/

Komentář

Úžasný přednes receptury a samotná manuelní zručnost je nepopiratelný fakt této reportáže :-) Osobně mám buchty s tvarohem nejraději. Otlapkaná kuchařská knížka (určitě ta samá) bydlí v mé knihovně a když ji někdy otevřu, hned mám chuť na tisíc časem zašlých dobrot, které mi nikde nikdo neudělá :-) Nad domácí buchty prostě není. Tu atmosféru pochopitelně dotváří celé hodina samotného pečení, kdy se ve vzduchu vznáší vůně, kterou jenom tvarohové buchty umí vykouzlit.

Moc děkuju :-) Tvarohová náplň u mě taky vede, ovšem jablečná povidla jí jsou v patách. Do těch jsem se ale nepustila, nechtěla jsem na sebe klást při prvních buchtách tak velké nároky :-)

Teda, mňam. Nejvíc se mi na celém popisu líbí ta část, kde se kocháme a vzápětí dva tři kousky vdechneme. Přistihla jsem se, že mi tečou sliny. A to přitom já mám nejradši povidlové (ze švestek). Jen tak dál. Náhodou mně se tvé čím dál víc kuchyní vonící stránky líbí moc!

Děkuju moc :-). Jsem ráda, že reportáž o buchtách vyvolala reakce, v něž jsem tajně doufala – zvýšenou slinivost a pochvalu :-).