Myší koutek

Věrní čtenáři si pamatují, jak jsem tu v únoru vyprávěla o Kryšpínovi, pro kterého jsme sháněli bydliště. Vzhledem k tomu, že v naší rodině převažují ženy, nenechalo nás toto setkání se štěnětem citově nepoznamenané… …a tak jsme si pořídili Amálku.

Je to malá čivavice, je strašně šikovná a hezká a vůbec nejlepší na světě. Má malou vadu na hrtanu, ale než se vdá, tak se jí to zahojí. Zatím se to projevuje tak, že kromě toho, že Amálka píská a kňučí, taky navíc pochrochtává a vrže, což nám přijde úchvatně roztomilé .

Zatím nevíme, zda nám Městský úřad sníží povinné poplatky za psa – když má totiž člověk dům a pořídí si k němu psa, dostane na poplatek slevu. Tedy za předpokladu, že je pes z kategorie hlídacích… Ale i kdyby statečnou Amálku mezi hlídače a trhače oficiálně nezařadili, vadit nám to nebude, my víme svoje… . Poslední informace se bude týkat Amálčina stravování. Po předchozí zkušenosti s vlčákem a jeho obřím pytlem granulí jsme byli v šoku, když nám pro Amálku dali pytlíček s 10 dkg granulek menších než lentilky, se slovy, že to má na týden (jí 4× denně). A na přilepšenou dostává každý den jednu čajovou lžičku Pribináčka! Pro ty, kteří si myslí, že čivava je nějakej chcípáček, dodávám, že v dospělosti ujde 6 km a vydrží až do –10 stupňů. A bez svetru!