Další měsíc pobytu v naší rodině má Jáchym za sebou. Věřím, že byl spokojen. Má to all inclusive – jídlo a pití v neomezeném množství v kteroukoliv hodinu a animační program vedený vnadnou paní, která umí tisíc a jeden zvuk, dvě stě citoslovcí, pětapadesát písní a pro jeden klučičí úsměv by se postavila na hlavu. Uklízečka, komorná a osobní asistentka jsou také neustále k dispozici. Chybí snad jenom labutě z ručníku na polštáři.
se Milý dozvěděl, že bude tátou, a rozveselilo ho to.
Den předtím v sedm večer jsem zjistila, že budu mámou a málem to se mnou fláklo. Pár měsíců předtím jsem získala práci, o které jsem dřív jen snila, zhubla jsem 15 kilo a nosila děsně malý kalhoty, všechno bylo fajn a byla jsem po několika blbých obdobích opravdu šťastná. Přiznávám, že první noc ve stavu jiném byla krušná a mé pocity byly opravdu hodně smíšené. I když jsem se na děti a těhotenství těšila už od patnácti, najednou, když bylo v břiše zaděláno, ta nevratná skutečnost, že budu matkou a všechno, co je teď, už nebude nebo bude jiné, ve mně vzbudilo akorát úzkost. Moc jsem toho tenkrát nenaspala a během těhotenství jsem tomu propadla ještě několikrát. Ochotně, klidně, trpělivě a s láskou Milý uklidňoval hormony poblázněný mozek se slovy, že to, co nás čeká, bude mnohem lepší a smysluplnější. Únavnější asi nedodával schválně :).
Nemůžu říct, jako některé matky, že po narození dítěte můj život dostal smysl, protože ten jsem nepostrádala. Dostal úplně nový rozměr díky možnosti být u toho, jak mi pod srdcem z tečky vyrostl tříapůlkilový klouček, jak si nějakou tajnou řečí objednává v prsou mlíko, jak se ráno směje z postýlky, jak huláká na plastová zvířata na hrazdičce, jak si soustředěně cpe obě pěsti do pusy a jak je rád na světě.
Děkuju za něj každý den. Většinou večer, když usne :).
Boží Hod. Klid. V televizi peče Nigella čokoládový dort. Oba mí chlapi spí. Velkej proto, že návštěvy a taky bacil, malej proto, že vykoupaný, nacpaný, unavený mimino.
Mám ráda Vánoce. Uznávám, že jsem letos byla o poznání víc zdrchaná než jindy, protože kluk. Nakupovat v obchodním centru s kočárem je činnost vhodná pouze pro otrlé. Ale zase jsem stihla letos i pár druhů cukroví a nádivku ke krůtě a nakonec i ty dárky jsem obstarala. Víc než sobě jsem letos rozbalovala pískleti, které je díky svátkům vánočním bohatě zásobeno oblečky, chrastítky, kousátky a různými hejblaty. Dokonce dostal svoje první boty – jedny fešácký na sucháč a druhý prďácký kecky. Mezi stádo plyšových oveček přibyl zelený Rákosníček. O úlet se postarala moje babička, která nejmladšímu nadělila strašidelně modrý, pletený, propínací overal s kapucou. Byl-li někdy v módě, muselo to být v letech padesátých a ani tenkrát v tom miminka nemohla vypadat zdravě. Kdybych nebyla líná se zvednout, tak ho vyfotím, abych slova doložila, ale jsem.
Před dvěma týdny absolvoval Jáchym tříměsíční prohlídku. Váhu vytočil na 5,9 kg a metr využil až do centimetru šedesátého druhého. Roste jako z vody. Už sahá po hračkách, nejradši má plyšového kašpárka se zvonícími rolničkami, rád si za asistence prohlíží šustivou knížku s obrázky, zaujme ho i leporelo a vůbec všechno barevné. Má za sebou první hnusnou rýmu a k odsávačce na vysavač si vypěstoval velmi negativní vztah hraničící se sklony k agresivitě. Hezky si brouká a usmívá se, a někdy, když je protivnej, vezmu ho do náruče a on si položí hlavu na moje rameno, klidně oddychuje, a i když moje obratle si to nemyslí, je z něj rázem nejmilejší stvoření na světě. A včera, na Štědrý den, přesně rok poté, co byl svými nic netušícími budoucími rodiči stvořen, se začal smát nahlas. Úžasným zajíkavým chechotem, který nás oba dostal do kolen a dojal k slzám (ano, jak jde o kluka, jsou z nás sentimentální čivavy). Aby dokázal, že to nebyla náhoda, záchvat smíchu dneska zopakoval, čímž nás dorazil definitivně :).
Loni touhle dobou jsem neměla tušení a ve snu by mě nenapadlo, že příští Vánoce budeme slavit ve třech. Že budu vdaná. Přestěhovaná. Kdybych to štědrodenní ráno nezamířila cestou z koupelny probudit pusou Milého, kdybych pod tím županem něco měla, kdybychom se neměli tak moc rádi, nic z toho by nebylo. Trochu šok, trochu zázrak. Nová únava. Nová radost. Nová láska. Jsme rádi, že ho máme. Konec výlevu, hezké svátky!
K velkým rodinným událostem patří okamžik, kdy se mimino začne smát. Zejména matka se těší, až ji dítě odmění za výrobu mléka, nošení po bytě, převlékání pozvracených oblečků, čištění prdelky a ostatního příslušenství atd. Jáchym si to nesměle zkoušel, aby pak jednou ráno roztáhnul koutky a vycenil dásničky… na mojí mámu. Nebudu tajit, že se mě to hluboce dotklo a uronila jsem i slzu. Protože je to ale chytrý chlapec, který ví, odkud mlíko teče, dásní se už i na mě od ucha k uchu. Pravidelně má dobrou náladu ráno, přes den pak pokaždé, když se dobře horem našťouchne a spodem vyšťouchne. Ostatně není divu, to často rozveselí i dospělého…
Šest pověstných neděl od porodu je za námi, i když v našem případě se vzhledem ke dni porodu jednalo o šest čtvrtků. Opravdu na palici jsem byla ale jenom první dva. V televizi štěňátko – pláč, v lednici není jogurt – pláč, „stojíš mi ve světle, Mish“ – pláč, „tak pemprsky zrovna nemáme“ – pláč, pohled do zrcadla – pláč…
Zbytky mozku mi radily odevzdat občanský průkaz a svěřit se do péče ošetřovatele. Nakonec se hormón uklidnil a já opět nabyla svépravnosti. I když popravdě – už to není to, co to bývalo. Předevčírem jsem bezděky navrhla Milému manželovi, že na stůl pořídíme nějaké hezké plenky. Prostírání se mi zdálo asi příliš fádní.
Jáchym je zlaté miminko, v noci se budí maximálně jednou a dokonce mě již několikrát obšťastnil osmihodinovým spánkem v kuse. Největší virvál zatím dělá večer do posledního krmení. Tři hodiny ječí jak na lesy, pak se našťouchne a jde bez řečí chrnět. Na řev částečně zabírá hudba, takže spolu sedáváme u youtube, pouštíme si osvědčený fláky a já mu zpívám. Kluk zatím neví, že v tom nejsem nejzdatnější, takže se mu tohle karaoke líbí. A večer před spaním spolehlivě zabírá Mravenčí ukolébavka . Pískle si jí nechá dvakrát zazpívat, a během matčina krákorání a hlazení prstem po čelíčku pokojně usne.
A ať je ten šestinedělní příspěvek kompletní, na poslední prohlídce měl Jáchym 59 cm, 4,38 kg a rýmu. Tu zdatně odsávám odsavačkou na vysavač. Moje obavy z vystresovaného dítěte se nenaplnily, kluk si nechal šťourat v nose jako by se nechumelilo. Zlatý a statečný miminko. Díky za něj.
Dneska jsou to dva týdny, co přišel Jáchym na svět. Jak už to tak bývá, všechno bylo úplně jinak, než jsem si představovala…
V úterý, dva dny před termínem, jsem nakráčela do poradny v Motole. Natočili mi monitor, vyhodnotili ho jako nevýrazný a poslali mě na ultrazvuk. Doktorka zkontrolovala všechny průtoky, odtoky, rozměry, a vyděsila mě informací mi, že odhadovaná váha dítěte je 3,7 kg. Rozloučila se se mnou slovy: „Poroďte.“
Narozen 16. 9. 2010 ve 23:23, 50 cm, 3,44 kg.