Myší koutek

Začalo to nenápadně, kdy tak podivně v lehu na břiše vrtěl zadkem. Přesně v den svých sedmiměsíčních narozenin se pak na návštěvě u kamarádky vyhoupl na kolínka. Trénoval, posiloval, cvičil Mojžíšku a za další měsíc se vydal do světa. Levá noha, pravá ruka, pravá noha, levá ruka a jde se. Postupně sbíral odvahu, přidával metry a teď ho honíme po bytě. Předevčírem se postavil u gauče. Tady teprve začne být veselo…

Zbožňuje tátovy krabičky (rozuměj audiopřístroje prý různých funkcí a každej má ovladač!), barovou židli, velice nestabilní stojací lampu a pračku.

Vstává v pět, někdy ve čtvrt na šest. Řekla bych se slepicema, ale podle mě jsou všechny slepice ještě v limbu.

Chodí do plaveckého kurzu. Já bohužel taky. Moje stížnosti trefně komentovala kolegyně z práce, už zkušená matka, krátkou, výstižnou větou: „Plavání je voser roku!“

Miluje fenyklový čaj, normální, neinstatní, nesladký, nechápu. A když je v jídle fenykl vařený, spořádal by toho půl kila. Taky cuketa a červená řepa, patří mezi ty oblíbenější potraviny, až na pár výjimek ale snědl vždycky všechno. Je po mně.

Už byl na dvou svatbách! A protože ví, co se sluší a patří, že pánové v džínách a tričku s potiskem vlevo od nevěsty, má svojí první bílou (o dvě čísla větší, ehm) košili a kravatu…

Nesnáší slunce a sebemenší záblesk tohoto vesmírného tělesa oplácí řevem. Procházky za krásného počasí bývají často utrpením pro nás pro oba. Ano, slunečník mám. Jáchym do něj ale kope, a tím pádem si odstiňuje. Takže platí věta číslo dvě.

Vlasy drží stále v utajení. Naposledy to komentoval majitel místní restaurace: „Čoveče, ty vypadáš jako Pohlreich, přišels na kontrolu?“

Má dva dolní zuby a umí s nima kousat. Do piškotu i do matky.

Je strašně ukecanej. Bebebé, mamamám, gííííí, babááábaba, ppp, nynyný. Furt.

Začal se tulit. Geniální vynález.

Kouzelně se směje.

Když se teda zrovna nevzteká a neječí tak, že bych ho nejradši poslala v košíku Šáreckým potokem někam do dáli.

Prostě normální osmiměsíční mimino, s jedním významným rozdílem oproti ostatním – že je moje, a tím pádem je nejúžasnější ze všech. Jak taky jinak.