<!–texy–>Taky tím trpím, ale ty kovové mi nevadí.

<!–texy–>Čtu to pozdě, ostuda, ale dojalo mě to

<!–texy–>Jako malej jsem se štítil pavouků a knoflíků.
O pavoucích jsem si pak přečet článek v časopise, jak jsou užitečný a přerovnal jsem si to v hlavě a pavouky mam rád.
Ale s knoflíkama to neumim.
Nejde o žádnou katastrofu, hodim na sebe tričko a mikinu, džíny na zip (a ten kovovej nevádi), košile ani sako naštěstí nosit nemusim, dá se to přežít.

Nejhorší jsou ty velký knoflíky, co nosej některý lidi přišitý jen tak pro parádu, čim větší a čim víc, tím "líp". Anebo řada malejch knoflíčků, taktéž bez funkce, brrr.
Nechápu.

Kdysi jsem si myslel, že to takhle mam jenom já, ale pak mi řikal kamarád, že tuhle fobii ma taky, a z televize jsem se dověděl, že i Natálie Kocábová, a teď vidim, že máme celej klub

Lepší na to nemyslet (ale voči se před tim zavírat vždycky nedaj, to je jasný

<!–texy–>Na poslední pediatrické prohlídce mu bylo naměřeno 76 cm a naváženo 10,06 kg. "Ale není vůbec tlustý, je takový pevný," říkala doktorka. Ano, z miminka se stává stojící (od včerejška i na gauč lezoucí) pevná hora

<!–texy–>Koukám, že už je z Jáchyma chlap jako hora! )

<!–texy–>Musím uznat, že Jáchym roste jako z vody! Chvilku ho nevidím a z miminka je velký stojící kluk D
Už se těším až vás všechny zase uvidím!

<!–texy–>Mám dceru,která není schopná jíst, pokud má někdo vedle ní něco s knoflíkem, což ve školní jídelně bývá často. Takže s tvrzením -Co říci závěrem. Maminky, rozpláče-li se dítě poněkolikáté nad čímkoliv s knoflíky, zahoďte to a už mu to nikdy neukazujte. Není to vada, jen drobná komplikace do života.-nemohu souhlasit. Není to drobná komplikace, ale veliká komplikace, která se musí řešit s odborníkem. Dcera si ze začátku nechtěla nic s knoflíkem obléknout, ale u ostatních jí to nevadilo. Teď nikomu, kdo má knoflík nepodá ruku a není schopná jíst,protože má pocit, že bude zvracet. Nepodívá se ani na obrázek knoflíku. Takže rada maminkám- řešte tento problém hned na začátku, nesnažte se odstranit všechny knoflíky z dohledu a jděte za odborníkem. Tím, že jim nebudete ukazovat knoflíky, pomůžete jen krátkodobě a s časem se bude fobie jen prohlubovat.

<!–texy–>Jáchyme, ty náš fešáčku úžasnej, neohlodávej tu mámu pořád, ať nám z ní něco zbyde. A že vypadáš jako Pohlreich? To je kompliment! (pro Zdeňka)
Přeju ti i nadále hodně badatelských úspěchů a vašim nervy z ocele.

<!–texy–>Přesně jak bylo řečeno.. tento problém u mě začal okolo 10 let a ted je mi 17… Na samotné slovo mi vadí, když ho má někdo na sobě je mi z toho zle, někdy se mi chce zvracet… úplně to zničí look člověka.. kámošky to ví takže se snaží být opatrné aby se mě třeba nedotkli ale někdy se tomu vyhnout nedá.. když na sobě musím mít plášť na laborky tak je mi z toho špatně a už celý ráno myslím na to že si to budu muset oblíct… člověk se s tim ale naučí žít a neni to zas tak velký problém.. horší je když si na sebe kluk veme košili a řekne že vás s ní chtěl milu překvapit, že ví že se holkám líbí.. =D pak mi nezbývá nic jinýho než kývnout a nějak to přetrpět

<!–texy–>Ahoj lidi, je mi 20 a odpor k těm věcem mám už od mala. Jakmile to někde vidím snažím se odvrátit pohled a myslet na něco jiného, protože to ve mě vzbuzuje pocit slizkosti a hnusu. I nejkrasnější holka mi přijde odpudívá, pokud to má na sobě. Dělá mi problém se i najíst vedle někoho v košili nebo triku s límečkem. Moje ex přítelkyně naštěstí nosila věci bez toho, ale nevím jak to bude s nasledující partnerkou. Moje okolí to pořád nechápe, ale už jsem si na to zvykl. Jakmile na to přijde nějak řeč, tak každého rozesměju a ve 100% případech následuje otázka, jestli mi vadí ty u kalhot. Strašně se mi ulevilo, když jsem nedávno zjistil, že tato "ujetost" má jméno a že je víc lidí co tím trpí. Četl jsem, že léčba je možná, ale to budu raději tiše trpět, než abych ten hnus dobrovolně konfrontoval. Snad nejhorší je skutečnost, že se košile a další blbosti i nadále považujou za společensky přijatelný oděv. Takže práce nebo zkoušky na VŠ je očistěc. Každopádně přeju všem co mají stejný problém ať se jim daří v životě a ať mají kolem sebe jen samé zipy:) ahoj