Myší koutek

Vždycky jsem si říkala, že výběr jména patří mezi nejhezčí těhotenské procedury. Navíc jsem měla své favority už dlouho předtím, takže jsem ani nepředpokládala, že to budu nějak významně řešit. Pak najednou ale máte v břiše uhnízděné mládě a všechno je jinak.

Vámi vybrané jméno má každé druhé dítě
Aniž by bylo vaším úmyslem dělat z dítěte člena ligy výjimečných, přecejen byste byli rádi, kdyby byl ve třídě svého jména jediný, maximálně do páru. Zároveň se ale chcete vyvarovat Izajášům, Kiliánům, Romeům i Armandům, abyste ho ušetřili šikany. Přehodnocujete tedy, zakoupíte publikaci vševědoucí Miloslavy Knappové, která vám rozšíří možnosti o Drahomila, Jarolíma či Simeona, takže jste tam, kde jste byli.

Máte příjmení, které vás ve výběru limituje
Těžko si představit, že rodič Synek dá chlapci jméno Hynek. Stejně tak je potřeba vyloučit kombinace typu Štěpán Šípek, Radek Krahulík, Richard Chrabrý, Tomáš Šuplík. Počet použitelných jmen se smrskává.

Proklaté asociace
Když už vyškrtáte všechna nevhodná, zjistíte, že to, co zbylo, je nepoužitelné, protože za vším vidíte konkrétní osoby. Váš bývalý přítel, stupidní spolužák, co slintal do závěsů, povýšený tělocvikář, co se vám posmíval při pokusu o výmyk, partner vaší kamarádky, o němž slýcháte příliš často a příliš nedobrého a tak dál. V tomto případě zásadně platí, že ke jménům, k nimž nemáte negativní asociaci, má tuto druhý poskytovatel genetické informace.

Pudy
Prostě takhle nechcete říkat svému dítěti. Proti tomu nejede vlak.
_____________­________________________­________________________­___
Projdete těmito kroky a zůstanou vám dvě varianty. Jedna se líbí trochu víc vám, druhá partnerovi, takže vyčkáváte, rozmýšlíte a oba doufáte, že se ten druhý vzdá a bude souhlasit. Bohužel se přidává další zvláštní jev. Okolí trpí utkvělou představou, že nejste dostatečně svéprávní a je odhodláno vám poradit. Já vám radím – nikomu nic neříkejte.

Obraz 1
Osoba, libovolného věku i pohlaví, obrací oči v sloup, mírně stáčí hlavu do strany, podívá se na nastávající matku a zhnuseně říká: Jak jste na TOHLE přišli?

Obraz 2
Nastávající matka: Ještě jsme se nerozhodli, ale máme dvě varianty. Meloun nebo Lilek.
Osoba, libovolného věku i pohlaví: Lilek, rozhodně Lilek, Meloun je blbý, jak byste mu řikali, Melda nebo Lounek, to zní děsně, Meloun fakt ne, prosim tě tomu fakt nedávejte, mně se líbí Lilek, to je pěkný, dejte Lilek.

Obraz 3
Osoba, libovolného věku i pohlaví: A proč ne třeba Karlík?
Nastávající rodiče: Protože se nám to nelíbí a ani chvíli jsme o tom neuvažovali.
Osoba, libovolného věku i pohlaví: Proč ne? To je hezký. Za mně teda rozhodně Karlík.

Obraz 4 (po čase)
Osoba, libovolného věku i pohlaví: A už máte jméno?
Nastávající rodiče: Ne.
Osoba, libovolného věku i pohlaví: Ani něja…?
Nastávající rodiče: Ne.
_____________­________________________­________________________­___

Dva týdny do termínu a finální rozhodnutí ještě nepadlo. Nijak mě to, narozdíl od ostatních, nestresuje. Kdosi mi vyčetl, že se má dítě oslovovat jménem ještě před narozením, aby si zvyklo. Já věřím, že to kluk dožene…

řekla pokladní v hypermarketu a podala mi rozvrh hodin s ufounama. Ještě se ani nevylíhnul a už si má kam zapsat, kdy mu začíná vlastivěda :).

Dnes jsem první den na mateřské. Papírově tedy už od prvního srpna, ale reálně jsem dopsala poslední písmeno a snědla poslední svíčkovou v restauraci U Veverky v pátek sedmadvacátého. Teď nastává období čekání. Vypadám sice jako kombajn, mám pocit, že každý den v domě přibude alespoň pět schodů, ale zatím jsem spokojená, že je kluk pořád vevnitř. Zatímco většina ostatních, zodpovědných matek má už vypráno, nažehleno a vydesinfikováno, já nemám nic. Ani kde bydlet.

Byt je stále v rekonstrukci, takže sdílíme prostory společně s mojí mámou, sestrou, psem a kočkou. Jestli se budu vracet z porodnice sem nebo do nového, je ve hvězdách. V zásadě záleží na tom, který ze tří určených termínů si kluk vybere. Kdyby to byl ten z posledního ultrazvuku, tedy 23. září, tak bychom už asi šli do nového. A taky by už určitě dorazil kočárek s autosedačkou, který jsem objednala 20. 8. a kterému se v den nákupu prodloužila dodací lhůta z jednoho na „cca tři týdny“.

Sedět ve vycíděném bytě s taškou u nohou, pravidelně kontrolovat výbavičku, štelovat komínky a netrpělivě očekávat první kontrakci, to halt asi nebude můj případ…

To jsem takhle na počátku 30. týdne vesele naběhla do těhotenské poradny. Pyšná, že neoteklá, pracovitá, nedýchavičná, nekňouravá, nehypertenzní. Po dvou minutách v ordinaci jsem byla pasována na ležáka. „Vás ten podbřišek netáhne?“ optala se lékařka. „Táhne, ale myslela jsem si, že je to tím dítětem vevnitř.“ „Není. Měla byste ležet, nechodit, nesedět, nestát, abyste nám neporodila.“

Tak jsem si koupila v Ikee podložku pod notebook, Milý mi nainstaloval elektrický polohovací rošt po našem dědovi a začala jsem úřadovat vleže. Vzhledem ke stále probíhající rekonstrukci našeho budoucího hnízda, kde Milý po večerech vypouští duši, si nemůžeme předčasný porod prostě dovolit. Tak jsem mezi ty pytle s maltou vzala břicho a vysvětlila jsem klukovi, že musí zůstat vevnitř, neboť ho nemáme kde ubytovat. Překvapivě se mi už po pár dnech válení a několika platíčkách magnézia ulevilo, tak snad poslechl.

Začala jsem zase trochu pobíhat, ale hopsání na míči a mávání nohama ve vzduchu už asi nebude… O tři stovky týdně v kapse víc, což se bude hodit, jestli budu nakupovat takový hovadiny jako set bodýčka a čepice s červeným nápisem ACDC nebo dupačky I love mum a I love dad. Ano, kýč. Já vím. Ale co nadělám. Mně normálně nic nedojímá, ale nad tímhle mě zaštípaly oči. Takže si to vlastně vybral kluk sám a dal mi jenom signál. On si může kýč dovolit, je to mimino. A tričko se znakem supermana jsem tam třeba úplně s klidem prozatím zanechala…

Pro dnešek vše. Příští příspěvek bude o deprimující, hádky vyvolávající, nervy popouzející záležitosti s názvem „výběr jména“.

Trochu rozmazanej, ale krásnej. Jak jinak.

21.tt

I přes počáteční radikální odmítání jakýchkoli sdružovacích aktivit pro nastávající matky, jsem v něm. V těhotenském kurzu pro v září rodící. » Dočíst do konce …

Časový interval od svatby k očividnému vyklenutí břicha pochopitelně může svádět k domněnce o předmanželském hříchu… Inu snad nás sousedé nepřestanou zdravit :).

Ráda bych sdělila nějaké své dojmy z vdavek, ale ještě to nejde. Máme dnes teprve týdenní výročí svatby, i když Milý ráno poznamenal, že nic takového neexistuje. Já si na to v zásadě taky nepotrpím, ale po osmi letech vztahu mi přišlo osvěžující zmínit jubileum, ve kterém nefiguruje rok.

Co mohu sdělit, je to, že naše dítě je naprosto svéhlavá bytost ignorující veškeré požadavky lékařského personálu na předepsaná vyšetření. Něco tak běžného jako je ultrazvuk ve 20. týdnu, jsme absolvovali ve dvou dnech a čtyřikrát.

První čtvrtek, byl to ten před svatbou, šel s námi i nastávající otec. Co jsme viděli krásně a zřetelně byl zadek. Hlava byla zapasovaná tak úplně nejníž, že níž už by to nešlo. Mozek ani obličej se neukázal. Vyhnali mě tedy ven, ať se proběhnu po schodech, zahopsám si a zakřepčím, a pak se vrátím zpátky. To jsem udělala, vrátili jsme se zpátky a viděli jsme to samé nic jako předtím. Ani o píď se nehlo.

Následující čtvrtek, tedy včera, už to bylo o něco lepší. Když jsem se natočila na bok a doktorka mi zaryla sondu deset čísel do břicha, našli jsme mozek. Ksichtík byl ovšem tentokrát plaše přikrčen mezi rameny, takže jsme neviděli ani pusu ani nos. Po patnácti minutách mě opět vyhnali. Dala jsem si motolské schodiště nahoru dolu dvakrát a ulehla před pověřeného náhradního lékaře. Ten našel nos i pysk, pronesl něco vtipného o předkusu a slavnostně uzavřel proceduru.

Za deset týdnů nás tam mají zase, předpokládám, že už se začali těšit :).

Zasláno mailem blízkému okolí 9.4.

Radostně vám oznamuji, že po drobných nesrovnalostech prvních krevních testů, dopadly druhé testy dobře, a fazole tedy prokazatelně není vadná/ý. Což jsme samozřejmě tušili, ale chtěli jsme, aby to bylo oficiální.

Jinak budoucí matka se cítí velice dobře. Kdybych na to neměla papíry, ani nevím, že jsem v očekávání. Myslela bych si, že jsem jenom tlustá. Stále se zmenšující oblečení, zejména pak kalhoty, nepatří mezi největší radosti požehnaného stavu. Poslední velké džíny drží na gumičce, která co nevidět prdne. Buď jí nahradím gumou z papiňáku nebo budu muset definitivně zavítat do obchodu s těhuoblečky (brrrrr) a koupit si něco ohavného, v čem bude všitý metr elastické látky.

Podle tabulek by měl/a fazole mít asi 18 cm a vážit asi jako kelímek vlašáku, tj. dvacet deka. Ultrazvuk nás čeká 29.4., snad už nám konečně dají i nějakou portrétní fotografii a podrobnější info :).