Zápisek (vý)roční
Před rokem jsem měla desetidenní malé miminko, jeho hlavička se mi vešla do dlaně, v náručí skoro nebylo vidět. Bylo tak úžasné, a přesto bych lhala, kdybych tu dobu měla označit jako vrcholně přešťastnou. Zmítala jsem se v hormonálních bouřích, melancholické plačtivé záchvaty střídaly plačtivé záchvaty z dojetí. Byla jsem opuchlá, bolela mě jizva a břicho, prsa si žila vlastním životem. Náš byt nebyl ještě dorekonstruovaný, bydleli jsme s mámou a ségrou, což bylo super, protože jsem se nemusela o nic moc starat a mohla klidně odevzdat dítě a jít si lehnout, na druhou stranu jsem neměla věci tak úplně pod svou vlastní kontrolou a režií, což mě odjakživa znervózňuje. Čekala jsem obří vlnu lásky, radosti a štěstí a ona nepřišla. První týdny mateřství byly nějaké zmatečné, prodchnuté mou emocionální labilitou a vzpomínám na ně trochu smíšeně.
Vrcholně přešťastná jsem teď. Mám kluka, co fascinovaně mačká tlačítka na všech přístrojích, u obrázku banánu v knížce mlaská, vytahuje nádobí z šuplíků a skříněk, ráno leží se mnou v posteli a tulí se. Když si řeknu o pusu, opře se o mě tváří nebo mě oslintá a kousne. Když si řeknu o písničku, jde, zatáhne za šňůrku a medvěd na postýlce spustí Somewhere over the rainbow. Všechno, co objeví mi nadšeně ukazuje, například mou peněženku, Milého vinyly, čajové svíčky nebo prádlo vytažené ze skříně. Miluje svého tátu, ráno ho nechce nechat odejít do práce a chce taky jako on ovládat telefon, počítač a ty dva gramofony i s mixákem.
Vysypává košík s kolíčky, sedne si do nich a radostně šoupe nohama. Vyndavá mi prádlo z pračky a podává mi ho, abych ho mohla pověsit na stojan. Udělá pár kroků, rozmázne se a směje se. Když dojde až tam, kam chtěl, směje se ještě víc. Dneska přešel přes obývák do kuchyně a mohl se zbláznit radostí. Hraje na chiccopiáno a řehtá se. Dožaduje se, abych mu dala ochutnat všechno, co jím a piju. Jí sám všechno, co se dá jíst rukama, od ovoce po těstoviny. Chce si nabírat sám lžičkou kaši a jogurty a nenechá si vysvětlit, že to ještě neumí a že se mi nechce zase vytírat. Přijde ke mně a položí mi hlavu do klína a nechá se hladit po tvářičce.
Jsem patetická a je mi to výjimečně jedno. Děkuju za to, že ho mám, za ten rok s ním, který mě změnil, za lásku tak jinou a tak silnou, že se nedá popsat. Děkuju.
